Příběh 2020

Hmmmmm......... kdo si počká........

                                                                  Outro 2019 

čast 3/3

Mocně si potáhl z cigarety, odklepl popel na bednu, kterou přitáhl major Warghmitt stojící v předpisovém pozoru vedle něj a vložil cigaretu do koutku úst. „Mein führer, operace proběhla přesně podle plánu. Povedlo se rozšifrovat znaky na obou zástavách a určit lokaci projektu „Eins“ vyhrkl ze sebe Wargtmitt s dávkou strachu a respektu. Muž opět natáhl do plic kouř z  cigarety aniž by se jí dotkl. „To vás neomlouvá kommandant, opustil jste laboratoř a neproběhl“ odmlčel se „reinigung.“ Warghmitt na sucho polkl a na jeho spánku se objevila kapka potu. „Entschuldigungs führer“ vyhrkl major a padl na koleno, sklopil hlavu k zemi takovou rychlostí, že kapka se odlepila od jeho čela a roztřískla se o podlahu. Mužův pohled zahlédl  kapku a  zkroutil se do znechucené grimasy.“ Jste odpad svého druhu Warghmitt, nedokážete se proměnit“ odmlčí se „potíte se jako lidská havěť“. Warghmitt zatnul zuby a pozvedl oči na dva metry vysokého muže v bíločerném maskovacím kabátu. „Aber führer, našli a získali jsme to“. Odvětil Warghmitt. Postava se otočila směrem k majorovi. „Halt die Ratte“ vyštěkne a odplivne zbytek cigarety. „Poslední šance kommandant, vyražte na lov.“ Warghmittova ruka vystřelila vzhůru. „Ich werde führen“ zahromoval Warghmitt, otočil se a zmizel za dveřmi. Muž se sklonil k truhle a položil ruku na jeden ze tří železných zámků. „Brzo bude naše Rasa kompletní, Herr Alucard.“

část 2/3

*Prásk* vydala devítiocasá kočka, když dopadla na mnichova holá záda. Krev stékající po jeho zádech se rozstříkla do stran. Mnich tiše zaskučel, sevřel pevněji rukojeti obou svícnů, ale nepřestával v tiché modlitbě. Svaly na rukách se mu klepaly vypětím, aby ho udržely ve stoje.  Dívka v rudé róbě spustila ruku s důtkami podél těla. Stejně oděný muž přiložil ruku na mnichova záda a pronesl tiché zaklínadlo. Rány se začaly hojit a zacelovat. „Otče Jakube, už dost“. Pronesla tiše dívka. “NE, ještě to musíme zopakovat sto a třiatřicetkrát. Za každou duši našeho řádu, které tam zemřela“ zasténal mnich a prohnul se v zádech. Dívka si povzdechla, přejela prsty po lankách s ostny místo uzlíků a znovu udeřila. Oči otce Jakuba se podlily slzami, když upadl opět do mdlob a vybavily se mu vzpomínky.

 

„Hellsing nás zradil.“ Vydralo se z hrdla jednoho z krutoplátníků, když padl na zem před otce Jakuba. Jeho plátová zbroj byla děravá jako příslovečný cedník. „Zatracení bezvěrci“ zaklel otec Jakub. „Dejte vědět všem bratrům a sestrám, příměří je u konce.“ Pak se otočil k poště, zatnul zuby a pozvedl kladivo. „ Za našeho pána“ Zvolal a rozeběhl se vstříc zátarasu u pošty.

 

 

část 1/3

V potemělém velitelství organizace Hellsing sedí Major Diviš u počítače a sjíždí záznamy z kamer jeho vojáků nasazených v prostorách RZB. Obraz na monitoru kmitá osminásobným zrychlením. Tohle už major viděl. Výsadek jednotky u jedné z příjezdových cest, setkání se s Iškariotem. Hádka velitele "Shiftyho" s mnichem třímající kladivo o plánu útoku. Chaos při samotném útoku na základnu. Odpálení boční brány do základny, kdy výbuch trinitrotoulenu roztrhal tři krutoplátníky, kteří byli v dosahu. Záběr na majora Warghsmitta jak se prochází základnou a uděluje rozkazy, přestože do jeho těla se zakusuje olovo ze všech stran. Prolomení hlavní brány a pokus o proniknutí do prostoru základny. Několik hrdinných pokusů vojáků Hellsingu proběhnout palbou jednotek SS a odpálit je granátem. Rozhodnutí velitele "Shiftyho" stáhnout se, vybudovat pevnou základnu, zrada od jednotek Iškariot a porušení příměří. Stavby jednoduchých vzducholodí a pokusu s jejich pomocí zničit základny Millenia a Iškariotu, který byl neúspěšný a jejich nasazení znamenalo masakr našich jednotek. * Click * stopa přeskočí na druhý den. Přestřelka o místní informační body, které se následně stáhly do budovy "Pošty", kterou se s vypětím všech sil povedlo obsadit, ale již né udržet.

 

Kouř z doutníku na okamžik zakryje obrazovku, na které zůstal zastavený právě obraz kamery na helmě jednoho z jaggernautů, který zůstal obličejem rozplácnutým na betonu. Major Diviš mávnutím rukou rozehnal oblak a znovu se podívál na obrazovku. Následně se opřel pohodlně v křesle a natáhl mocně z doutníku, pak natáhl pravou ruku po své pistoli položené na stole, přiložil ke spánku a zmáčkl spoušť. Mozek s kousky lebky vycákl ven a Majorova hlava dopadla na klávesnici. Na monitoru se rozběhl obraz, kde skupina upírů v čele s Warghmittem vynášela z budovy bývalé pošty podlouhlý sarkofák a mířila s ním pryč.

                                                         Příběh 2019

                                                 

Lehkým posunem rty si přehodí cigaretu do druhého koutku úst a zavrčí. „Fräulein“. Upírka se zvedne od mrtvého a krev stékající ze špičáků lehce olízne špičkou rozeklaného jazyka. „ Není čas Fräulein, svolejte ghuly. Odchod směr základna. Schnell.“ Pak si přehodí svou mp5 přes rameno, naposledy mocně potáhne kouř do plic a odplivne nedopalek na mrtvého kněze, následně se  otočí k odchodu. „Ja, mein Herr“ Odpoví upírka a znovu se podívá na mrtvého, nasadí škodolibí úsměv, při pohledu na nedopalek škvařící kůži. „Abfahrt, vy špíny“ vyštěkne na desítku ghůlu, kteří zrovna trhají střeva několika vojáků Hellsingu. 

*Beep beep.* Voják sáhne po PDA. Podejte hlášení. Voják zatne zuby, podívá se do optiky  a zkontroluje stav bojiště. Nebo spíše jatek. Poté položí PDA  před sebe a začne. 
* Jednotky Hellsing poraženy
* Vojáci Iškariotu mrtví
* Millenium se stahuje zpět do Bratronické základny. 
*Na bojišti se objevil Major Warghmitt 
*Mise nesplněna. Útok selhal

Prask. Písmenka z klávesnice se rozlétla po místnosti. Major Diviš vstal ze židle a chytil se za hlavu. „ Pelikán ke mě!“. Zařval ke dveřím. Dveře se rozletěly a v nich stál v pozoru desátník Pelikán. „Ano pane?“ Diviš po něm střelí pohledem. „Okamžitě kontaktujte Vatikán, sežeňte mi k telefonu někoho z těch černoprdelníků.“ „Ano pane“. Odpoví desátník a zmizí. Diviš se podívá zpět ke stolu a po zničené klávesnici a vydá se sbírat písmenka. 
*beeb beeb*  PDA sebou lehce zavrnělo. Voják si stáhl rukavici a přejel palcem po displeji.
*Nová jednotka na cestě, převezmete velení.
„co jiného“ Zavrčel voják a otevřel si prohlížeč. www.shif-ty-porn.


„Ctihodný otče?“ pronese tiše jeptiška mohutné postavě klečící před krucifixem. „ano sestro?"  „Máte tu zprávu od  arcibiskupa." Mnich stáhne kutnu z hlavy a zvedne se. „Děkuji sestro“ vezme si od ní list papíru a počká až odejde. 
Otče Jakube, okamžitě odjedete do Čech do oblasti Bratronic. Převezmete vedení nad místními jednotkami. V oblasti bude taktéž operovat jednotka Hellsing. Prozatím stav NEUTRÁLNÍ.
Muž sbalil list papíru zastrčil ho do sutany a otočil se zpět ke krucifixu a tiše začne pronášet modlitbu. „Vade retro Satana, nun suade mihi vana, Sunt Mala quæ Libas, Ipse Venena bibas“.

 

*ALAAARM* *ALAAARM* spustil megafon, který pocházel ještě z dob socialismu. Desítky ghulů se škubnutím postavili a zamířili k bráně. U té již postávala desítka upírů v čele s kudrnatou plavovláskou. „Achtung“ vykřikla když se rozrazily dveře od podzemní laboratoře. Major Warghmitt napasovaný ve své SS uniformě kráčel rázně k ní. „dvě hodiny, potřebuji dvě hodiny na dokončení experimentu. Vůdce nařizuje zapojit do obrany Tripod.“ Plavovláska přikývla a její ruka vystřelila vzhůru. „Ich führe Commander“ pak se otočila k ostatním upírům. „ Ty a ty“ ukázala na dva upíry. „ke mě“ Major Warghmitt něco zašeptal a před ním se zhmotnila postava. Mladík s emblémem Hitlerjugend vytetovaným na bicepsu se prohnul do boku, jeho ruce a nohy vytvořily ukázkový hákový kříž. „das ist perfekt, ale teď máš práci Schnazi. Najdi je“ Postava se narovnala a rozeběhla se pryč......

 

Outro 2018 

 

 

Z několika sektorů se ještě ozývá střelba, ale postupně zvuky boje utichají, dým z hořících trosek se valí po bojišti a milosrdně přikrývá výbuchy roztrhaná těla. Některá se ještě hýbou a skučí bolestí.

V dálce je vidět jak pár zdivočelých upírů trhá na kusy nějakého ubožáka, řve bolestí a zoufalstvím, netrvá to ale moc dlouho. Náhle kolem proběhne skupinka Hus a upíry rozstřílí automatickými brokovnicemi. Moment překvapení udělá mnoho, a tak upíři snadno podlehnou, pro ubožáka je už ale pozdě. Navíc o kus dál je v křovinách schovaný Mileniální turret a jen co se Husy vypořádají s upíry, vyhodnotí, že už nehrozí riziko palby do vlastních řad a skupinku rozstřílí velmi dlouhou dávkou. Vojáci sice mají neprůstřelné vesty, ale proti velkorážním kulkám jim mnoho platné nejsou, spíš naopak. Zásahem do vesty se kulka deformuje a do těla ve vestě se doslova prorve brutální silou. Kanón vykusuje do těl díry velké jako pěst. Vojáci se hroutí, krev vytéká na zem, která už ji jen sotva saje.

Celé bojiště smrdí. Obsah roztrhaných střev, hořící technika, spálené vlasy, vařící se krev, hnijící maso.

Z vyvýšeného místa to sleduje postava zakutá v historickém pancíři a s velkým červeným křížem přes hruď. “Kéž nám bůh odpustí.”, šeptá si. Odtrhne pohled od zkázy a schází z kopce dolů, cestou se zastaví, aby odsekal končetiny ghůlů, kteří, ač prakticky střelbou a výbuchy rozdělení na více částí, by ještě mohli někoho zranit. Smrt je v tomto případě velmi relativní pojem. Přemýšlí nad výkladem Písma, když nemrtvé porcuje na tak malé kousky, že už nemohou napáchat byť sebemenší škodu.

Pod kopcem je velká kupa zmasakrovaných ghůlů a zpod jejich napůl spálených těl vyčuhuje ruka, kolem které je namotaný růženec. Je příliš malá na to, aby mohla být některého z jeho řádových bratří, kteří navíc růženec nenosí, znamená to tedy, že tu život položila jedna z řeholnic. Všechny se přihlásily dobrovolně. “Budiž ti země lehká sestro, jsem si jist, že Pán bude milostiv.”, pomyslí si chmurně, když se pokusí tělo vyprostit zpod hromady nemrtvých. Namísto toho vytáhne jen ruku upálenou v rameni. Sestra se zřejmě chtěla bránit granáty, smrt si ji však našla dříve.

Než ze zbytků sestry sundá posledního ghůla, pěkně se zapotí a množství černé krve, které vytéká ze sežehlých mrtvol, mu nateče za krunýř. Je vlhká, chladná a páchne rozkladem.

Jeptiška je potrhaná a okousaná od ghůlů. Její řeholní šat je rozervaný a je tak vidět, jak ghůlové již začali její tělo požírat. Začali samozřejmě od břicha, kde jsou tkáně nejměkčí. “Jsou jako zvířata.”, pomyslí si mnich. Chce tělo alespoň zakrýt a dopřát padlé důstojné spočinutí, plně se soustředí na modlitby za duši spravedlivé. Granát, který vedle něj v zápětí vybuchne tak ani nevnímá, než ho tlaková vlna povalí. Stovky střepin projdou jeho brněním a zakousnou se do těla jako žhavé jehly - alespoň tak ochromující bolest vnímá.

Vědomí neztratí, ale bolest je tak strašná, že rozostřuje vidění. Na chvíli zavře oči, a když je znovu otevře, svět se trochu pročistí. Dost na to, aby viděl, jak k němu kráčí mladá upírka.

Kdyby nebyl řeholníkem, mohl by si pomyslet, jak je mladá upírka krásná. Jak jí černá vypasovaná uniforma padne a zvýrazňuje její přednosti. Jak kudrnaté plavé vlasy v dlouhých pramenech splývají po ramenou a jako svatozář rámují jemné rysy obličeje. Něžného, vstřícného obličeje s očima plnýma porozumění. Očima, kvůli kterým by zapomněl, kým je, a když už by se do nich konečně přestal dívat, jeho pozornost by uchvátily plné karmínové rty. Rty, které jsou stále trochu otevřené, jako by chtěly něco říct, ale nikdy z nich žádná slova nesplynou.

Namísto toho se ta ústa pootevřou ještě víc a odhalí dlouhé, ostré špičáky. Tak ostré, že přes všechnu ostatní bolest ani necítí, jak mu probodnou kůži na krku.

                                                  

 

 

 

 

 

 

 

 

2018     

 

 

„Kurva! To se prostě nedá!“, vztekle vykřikl major Diviš.

„Co je za problém, pane?“, přiběhl z předpokoje majorovy kanceláře majorův pobočník Pelikán.

„Generální štáb po nás chce, abychom prostor zajistili za každou cenu a nenechali laboratoř padnout do rukou nepřítele. Posily nám poskytnou, jen když bude nezbytně nutno. Přece to tu nemůžu zvládnout ubránit s třema stovkama chlapů. Copak jim kurva nedochází, co se na nás žene?“

„Pane, vy jste s nimi přece už bojoval, víte, co jsou zač?“, zeptá se Pelikán.

„To je sice pravda, ale tenkrát jsem měl za sebou šestou dělostřeleckou a raketovou divizi. A stejně nám dali pěkně na frak. Z pluku zbyly asi dva prapory. Kdo neviděl, jak chlapa rozstřílí kulometem, že nohy s hrudníkem spojuje jen pár nitek, ale ten parchant se stále vleče dopředu, to prostě nepochopí. Ani nemůže.“, pravil major a zhroutil se do křesla.

„Proboha, to přece není možné pane.“, hlesne Pelikán.

„Velice snadno možné. Tyhle hajzlové, nevím, jestli si na nácky jenom hrajou, nebo skutečně jsou, ale prakticky není možný je zlikvidovat. Posledně to šlo s jenom opravdu velkým množstvím výbušnin.“

„Máme nějaké informace z rozvědky, pane?“

„No, podle všeho se nepřítel prvně pokusí obsadit některou z pomocných budov, aby si tam zřídil operační štáb. A aby toho nebylo málo, tak přitáhne ještě několik pošuků z XIII. Iškariotský legie. Jestli jsi někdy viděl náboženský fanatiky, tak na ně zapomeň, tohle je úplně jiná liga. Zvládnou do boje vrhnout tolik lidí, že si z mrtvol postavěj ochrannej val.“

„To je hrozné pane, jaké jsou naše rozkazy?“

„Velení přišlo s možností pokusit se domluvit s černoprdelníkama nějaké dočasné příměří. Je jasné, že bez nich nemáme šanci. I s nima jsme přečísleni dva na jednoho. Ale pokud náhodou porazíme nácky, tak to teprve začne. Určitě se jim nebude líbit klonovací laborka. Budou vykřikovat něco o znesvěcení božího díla a rouhání. Pak zase naběhnou proti hlavním kulometů s mečema.“

Pelikán si nervózně sáhl rukou na krk, kde se mu na řetízku visel malý křížek. Požádal o povolení odejít a vytratil se z kanceláře, jak nejrychleji to šlo. V kapse ho hřála situační zpráva rozvědky, kterou v nestřežený okamžik shrábl ze stolu. Teď jen vymyslet, jak zprávu předat svým skutečným nadřízeným.

 _____________________________________________________________________________________________

 

SITUAČNÍ ZPRÁVA

Objekt 624 - kódové označení „Jatka“

Instalace předního významu, zajišťující výzkum a vývoj klonovacích experimentů. Celá instalace je maskována jako opuštěná vojenská základna, které je přidružen 271. prapor speciálních operací, odřad pro ostrahu utajených zařízení. Objekt kamuflován jako rekreační centrum pro alternativní směr umění a zábavy zvaný jako PA festival Junktown.

Střed objektu je pokryt polem, které, ač ve fázi testování, velmi rychle opravuje a regeneruje jakoukoli biologickou hmotu. Pokusy prokázaly, že i nejvážnější zranění v této zóně je zproštěno efektu běžně nazývaného jako smrt. Laicky řečeno, není možno zde umřít. To se týká pouze zranění způsobených přímo na tomto místě. Pokusy s transportem neživé tkáně do této oblasti vykazují vysokou míru nestability procesu.

Dá se předpokládat, že protivník v blíže nezjištěném počtu, bojující pro obskurní skupinu zvanou Milenium, se pokusí zajistit některou z pomocných budov, aby si zde zřídil svůj štáb a mohl tak lépe koordinovat bojové operace v oblasti. Jejich cílem je nepochybně ovládnutí laboratoří, aby mohli pomocí klonovací laboratoře zmnohonásobit své počty a ovládnout svět v zájmu „Čtvrté říše“.

Do oblasti byla též dislokována malá, ale vysoce specializovaná jednotka XIII. Iškariotské legie. Od nich se očekává pokus o sjednání dočasného klidu zbraní s naší posádkou a společný tlak na nepřítele. Je nutno brát v potaz, že velení tento krok neschvaluje, avšak přímo se mu nebrání, pokud to pomůže k stabilizaci situace a ubránění základny.

V přilehlých budovách probíhá výzkum slučování biomasy, vše ve fázi funkčních prototypů. Je proto možné, že nepřítel získá k dispozici několik prototypů s kódovým označením „Tripod“, posádce je velitelstvím rovněž povoleno tento prototyp použít pro ochranu základny.

Posádka byla autorizována k použití nového typu automatické věže s interdikčním účinkem. Tento typ je dopravován na předem připravované pozice letecky a je plně automatizován s podporou IFF senzorů.

Od posádky se očekává zpomalení postupu nepřítele a uhájení klíčových struktur potřebných k ovládání makropočítače, spravujícího chod celého zařízení včetně výsledků z výzkumu.